1 (39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
2 (39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
3 (39:33) Tehdy odpověděl Hospodinu a řekl:
4 (39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
5 (39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
6 (40:1) Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:
7 (40:2) Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
8 (40:3) Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
9 (40:4) Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?
10 (40:5) Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.
11 (40:6) Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.
12 (40:7) Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.
13 (40:8) Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.
14 (40:9) A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.
15 (40:10) Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.
16 (40:11) Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.
17 (40:12) Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.
18 (40:13) Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.
19 (40:14) Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.
20 (40:15) Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.
21 (40:16) V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.
22 (40:17) Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.
23 (40:18) Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.
24 (40:19) Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?