1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. (49:2) Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2 (49:3) Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3 (49:4) Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
4 (49:5) Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
5 (49:6) I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
6 (49:7) Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7 (49:8) Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
8 (49:9) (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
9 (49:10) Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10 (49:11) Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11 (49:12) Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
12 (49:13) Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
13 (49:14) Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
14 (49:15) Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
15 (49:16) Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
16 (49:17) Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17 (49:18) Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18 (49:19) Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
19 (49:20) A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
20 (49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.