1 Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův. (6:2) Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.
2 (6:3) Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.
3 (6:4) Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?
4 (6:5) Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.
5 (6:6) Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?
6 (6:7) Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.
7 (6:8) Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.
8 (6:9) Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.
9 (6:10) Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal.
10 (6:11) Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni.