1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (64:2) Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.
2 (64:3) Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,
3 (64:4) Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.
4 (64:5) Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.
5 (64:6) Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?
6 (64:7) Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.
7 (64:8) Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.
8 (64:9) A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.
9 (64:10) I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.
10 (64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.