1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. (55:2) Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
2 (55:3) Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
3 (55:4) A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
4 (55:5) Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
5 (55:6) Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
6 (55:7) I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
7 (55:8) Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.
8 (55:9) Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
9 (55:10) Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
10 (55:11) Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
11 (55:12) Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
12 (55:13) Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
13 (55:14) Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
14 (55:15) Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
15 (55:16) Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.
16 (55:17) Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
17 (55:18) U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
18 (55:19) Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
19 (55:20) Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
20 (55:21) Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
21 (55:22) Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
22 (55:23) Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
23 (55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.