1 Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, (60:2) Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. (60:3) Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.
2 (60:4) Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.
3 (60:5) Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.
4 (60:6) Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.
5 (60:7) Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.
6 (60:8) Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.
7 (60:9) Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
8 (60:10) Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.
9 (60:11) Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?
10 (60:12) Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?
11 (60:13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.
12 (60:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.